Práce v kempu
v norsku

Jak jsme našli práci v kempu a kdy

Po  pěti týdnech v Bergenu jsem se rozhodla po večerech psát emaily všude různě po Norsku a zkoušet štěstí i jinde. Emaily jsem začala odesílat v červnu, kdy se dá říct, že již sezona začala, ale vždy se najde někdo, kdo nedojede a tak jsou záložníci zapotřebí. A tak se taky stalo! Ozvali se nám z kempu poblíž města Odda. Začít jsme mohli za týden a to nám také vyhovovalo, protože jsme po cestě nemuseli spěchat a mohli jsme si užít pár dní dovolené.

Seznámení s místem činu

Kemp byl vedle jezera uprostřed kopců na krásném místě a jak majitelé sami říkali, uprostřed ničeho. 4 cabiny, každá max pro 8 osob a pár pokojů k pronajmutí. Dále dost parkovacích míst pro campervany a stany. Restaurace, která byla spíše zavřená než otevřená a malý obchůdek na recepci. V kempu byla sauna a vířivka, hřiště pro děti a také kajaky.

A 5 zaměstnanců k tomu: Adrian, John, Jarek a my dva. Majitelé byli Adrian a John a byly to partneři. Každý měl svůj vlastní kemp a tak s námi zůstal jen Adrian. Jarek byl pomocná síla z Ukrajiny. Jak se později ukázalo, ukrajinci mohou pracovat v Norsku pouze na pracovní víza. Pro něj to znamenalo méně odmlouvání a více práce. Ale z Jarka se stal náš kamarád a dobrý parťák na dumpster diving. 

Bydlení mělo být poskytnuto v rámci kempu. Byla nám nabídnuta půlka karavanu s tím, že je tam místo jen pro jednoho, ale až bude čas, udělá se z postele palanda. My jsme se rozhodli karavan používat jen jako koupelnu a zůstat v naší dodávce.

Strava byla vlastní. Jelikož zde restaurace nefungovala, není se čemu divit. 

V pracovní smlouvě stála práce 6 dní v týdnu a jeden den volno.

Práce byla sjednána na dva měsíce, po dobu letní sezóny.

Plat byl fixní 25 000 nok. (po zdanění cca 18 000 nok – první rok v Norsku budete danění 25 procenty). 

Majitelé požadovali, aby každý uměl vše. Takže jsme se střídali jak na recepci, tak s úklidem, zahradničením, opravách kempu, malováním chatek, starostí o lodě nebo pomáháním při návštěvách výletních lodí. První 2 týdny probíhaly tak, že jsme pracovali skoro 12 hodin denně.

I po 2 týdnech to ale vypadalo na to, že budeme pracovat od rána  do večera a tak jsme navrhli  majitelům změnu, kterou naštěstí odsouhlasili. Začali jsme pracovat na směny. První směna od 7 do 16:00, druhá od 10 do 19:00 a poslední od 16:00 do 23:00. Každá směna měla odpovědnost za to své.

Bohužel se úplně vytratil ten jeden volný den.

Práce na recepci aneb práce všude

Já vám nevím, ale moje přestava být na recepci spočívá v tom, provést platby za ubytování, připravit účtenky k podepsání, opovědět na otázky na booking.coom, na webových stránkách, odpovědět na recenze od hostů, doplnit zboží v krámu, pak pouklízet okolí, dovytisknout mapky nebo se naučit nazpamět počasí na pár dní dopředu, znát situaci na okolních trecích a samozdřejmně obsluhovat hosty kempu tak hosty obchodu a být tam pro ně.

Jak se ale časem ukázalo, majitele kempu trochu znepokojovalo, když nás zahlídli „nic nedělat“ a jen tak sedět na recepci, nedej bože si třeba si třeba zařizovat osobní věci. A tak se čím dál častěji objevovali úkoly tipu a když hosti odejdou, vezmi si telefon s kamerkou z obchodu a jdi rýpat záhony před kempem a když někoho uvidíš jak vchází, všeho nechej a běž za nimi. Nebo jdi uklízet horní pokoje po hostech a když uslyšíš zvonek,…. však víte co mám na mysli. Do toho ke všem těm odpracovaným hodinám navíc a bez jediného slíbeného volného dne onemocněl otec našeho šéfa Adriana a místo něho jsme dostali za šéfa jeho přítele Johna a Adrian odletěl do nemocnice za otcem. 

Toto vše pár dní před naší hlášenou dovolenou v ČR, kam jsme se chystali na svatbu mé sestry.

 

My vs. Rudý John:

Únava se na nás projevovala čím dál tím víc. Čas na výlety ani nebyl. Dovolená se blížila a my si museli ještě zařídit schůzku na úřadu ohledně pobytu v Norsku. No. Ale u toho jsme byli nachytáni Johnem, který na nás začal řvát, že sedíme u počítače místo toho abychom pracovali. Na norské poměry, kde se lidé neradi hádají a řeší problémy se dá říct, že jsem se dost pohádali. John se ukázal jako člověk, co se přetvařuje a vše dělá pravděpodobně jen pro peníze. Nálada v kempu se zhoršila  a jediné co jí zlepšovalo byli milí hosté a fakt, že za dva dny jedem pryč.

Po cestě na letiště jsem obdržela email, že mě vybrali jako kandidátku na housekeepera v Trondheimu, takže jsme práci v kempu ukončili s tím, že si po dovolené jen vyzvedneme auto a majitelé byli pro. Za co jsme rádi a vyzvednutí auta probíhalo už v dobré náladě. 

PanDé a jeho rychlý večerní výlet na kopec a slet dolů.

Na co si dát pozor při podpisu smlouvy

Spočítali jsem si, jen tak pro představu, peníze na hodinu i s přesčasy, které jsme měli odpracované a výsledná částka byla na Norsko smutná (pod 90 nok). Takže pokud bychom doporučovali ostatním, tak jít pracovat do kempu jedině za hodinovku. Snažit si ve smlouvě (pravděpodobně dostanete standarad arbeidsavtale) co nejpřesněji popsat vaší náplň práce, kolik hodin budete pracovat denně, ale tak i týdně (ne flexible), vymezit si výpovědní lhůtu, napsat třeba i počet pauz a jak dlouhých.  Ne pro všechny jsou tyto věci příjemné vyřizovat, ale my za ně byli potom rádi.

Příroda okolo kempu byla krásná, měli jsme vlastní kola, takže když měl člověk odpolední, mohl se jet ráno projet a byli nám k dispozici lodě, které jsem si pravidelně půjčovali.

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to Top