Ibiza

Ibiza

Doprava

Letenky na Ibizu byly druhou částí naší dovolené a jak jsem psala již v článku o Barceloně, letenky to byly navazující: Praha-Barcelona, Barcelona-Ibiza, Ibiza-Milán a Milán-Praha. Tuto variantu jsme zkoušely prvně a nebyly s ní sebemenší problémy. Odbavovaly jsme se na letištích a jelikož není nutné mít letenky vytisknuté, procházely jsme terminály pouze s mobilem. Ten chce mít nabitý, ale na to je čas na letišti ho případně dobít. Z Barcelony jsme letěly necelé dvě hodiny, co považujeme za příjemné.

Na Ibize jsme měly pronajaté auto přes stránky Rentacar.com a vybraly jsme středně velké auto, kategorie economy, pro pět lidí u společnosti Interrent. Auto nás vyšlo na pět dní na 322.89 Kč. Dostaly jsme Seat Ibizu, jak příhodné. Pojištění jsme se rozhodly, po zkušenostech z Mallorky, koupit až na místě. Full pojištění nás stálo 3000 Kč. Ráda bych podotkla, že i přesto, že řídit umíme! ulice na Ibize jsou dosti úzké zvlášť, když se jede někam na odlehlejší místo a proto full pojištění doporučujeme.

Cena celkem za 5 dní: 323 + 3000 + cca 1000 Kč (benzín) = 4323/2 osoby = 2161.5 Kč.

Full pojištění: Jak probíhalo vrácení auta:

Přijely jsme na letiště v dohodnutou hodinu, po cestě jsme natankovaly plnou nádrž, protože jsme měly v podmínkách službu Full to Full. Tato služba není nic neobvyklého. Auto jsme zaparkovaly na místech určených pro tuto společnost a klíčky odnesly do kanceláře. Žádné zdržení, žádné dokazování ukazování a prohlížení. Díky plnému pojištění stav auta nikdo neřešil. Do několika dnů nám došla zpět na účet částka za palivo, kterou si společnost blokla pro případ, že nedotankujeme nádrž. Doporučujeme  si při převzetí auta nafotit odřeniny a promáčkliny. Just for case. 

Ubytování aneb kde jsme spaly pod širákem

První noc jsme si vybraly místo, poblíž majáku na východním pobřeží ostrova.  Dá se říct, že majáky jsou taková naše jistota. V jejich okolí jsme zatím vždy našly místo na spaní (Ibiza, Mallorca, Malta) a máte zaručený pěkný výhled. Na tomto místě je i opuštěný dům (pokud se díváte přímo na maják tak na pravé straně od něj) s krásnou terasou takže kdyby pršelo, doporučujeme spát tam. Zaparkovat se dá jak hned před ním, ale kvůli nápadnosti bych to spíše nechala opodál. Ale vraťme se k majáku v tomto případě spíše k Platja Pou d’es Lleo, kterou jsme přejely cestou k majáku. Toto místo se nám zalíbilo o trochu více, jednak od tamtud bude vidět západ slunce, který my tuze rádi a také tam tolika nefoukalo. Tato pláž je maličká. Podél pobřeží se můžete projít a nebo se jen kochat pohledem na rybáře a jejich loďky.

Ráno jsme přejely opět do opuštěného domu na terasu odkud jsme si užívaly výhled na ostrov Illa Tagomago a východ slunce.

 

Na druhou noc jsme dojely na západní pobřeží. Ano ostrov je malý a za den lze beze stresu objet celý sever, dát si kávu, oběd a také zastavit na každé pláži po cestě i se projít okolo pobřeží.

Najít místo na spaní tento den, ale nebylo tak jednoduché jak jsme si myslely a jaké máme zkušenosti. Jde nám také o to, abychom na místě byly sami. Po cestě jsme projely dva majáky, bohužel jeden byl na rušném místě a v tom druhém se právě schylovalo. … Snad až desáté místo se zdálo být to pravé. Plácek byl u skalnatého pobřeží (bez přístupu k vodě), auto zaparkované hned vedle spaní a jak se ukázalo, bylo to parkoviště za parkovištěm cestou na Puente De Piedra. Večer kolem nás prošlo pár lidí, ale nikdo nám nic neřekl.

 

Třetí noc byla předem domluvená. Moc jsme se na toto místo těšily, dočetly jsme se totiž, že jde o energetické místo. Es Verda je malý ostrov, naproti pobřeží. K vyhlídce vede několik stezek, sama o sobě trasa moc značená nebyla. My měly offline mapy a nebyl problém dojít. Poté jsme se vrátily k autu, protože podle předpovědi nám mělo přes noc sprchnout, ale kdyby bylo pěkně, myslím si, že bychom přespaly na vyhlídce. Večer všichni odjeli a my jsme zůstaly na zahrádce vedle parkoviště sami. Více o tomto místě v článku co vidět na Ibize. 

 

Poslední noc jsme strávily na pláži přímo pod letištěm. Letadlo nám jelo brzo ráno, ale na letišti jsme spát nechtěly a tak se Platja de ses Salines zdála být nejlepším řešením a také byla. Pláž je velká, píšečná a je k ní krásný vstup po dřevěných můstcích přes les, který je chráněný. Na pláži jsou strážné věže pro plavčíky, od kud bylo moc příjemné pozorovat racky, kteří zas pozorovali nás během večeře. My jsme spaly na parkovišti, kde nefoukalo a byly jsem tam po západu slunce jediné.

Co vidět

První naše zastávka byla jak už to tak u nás bývá v Lidlu. Nakoupily jsme si jídlo na více dní a poté jsme se vydaly do hlavního města, kde jsme se chtěly podívat na místní pláže. Bohužel jsme se na ně nedostaly. Přelom březen duben je čas oprav a příprav před sezonou. A tak jsme se vydaly kousek dál, po pobřeží, odkud jsme hlavní město viděly alespoň z dálky, přesněji na Cap Martinet. Od tohoto místa jsme pokračovaly proti směru hodinových ručiček podél pobřeží celého ostrova. Najdete zde pár zastávek podle kterých se můžete inspirovat.

 

Cala Olivera. Malá pláž s přístřeškem na břehu a s možností jít se projít po kamenitém pobřeží a najít si místečko jen pro sebe. Cesta k pláži je kamenitá, ale když vydržíte a neotočíte to, dorazíte do cíle. Je zde parkoviště pro cca 30 aut. My jsme si zde krásně odpočaly a na pobřeží jsme byly samy.

 

Mirador de los Amantes.  Další zajímavé místo obklopené okolními skálami, které za to stojí po cestě navštívit . My jsme si zde užívaly výhledy z útesů, dolů na pláž jsme nešly, ale je to možné. Opodál Cala Llonga, která je známou lagunou a letním párty místem. Na konci března se tu nic, kromě dvou kluků hrající freesbee, nedělo.

 

Es Canar. Krásné městečko nacházející se stále ještě na východním pobřeží nabízí písečné pláže (350 metrů dlouhé) ve kterých je pozvolný vstup do moře a kde jsou také vhodné podmínky na potépění a šnorchlování. Toto město je více klidné než Cala Llonga a proslavilo se trhy ve stylu Hippies. Tyto trhy můžete navštívit každou středu v Punta Arabí nebo v sobotu v San Carlos. V okolí města najdete borovičnaté lesy, ostatně jako všude jinde na ostrově.

 

Cala Boix a její černá pláž na severovýchodě ostrova. Je to jediné místo na Ibize, které se může pyšnit pískem, který má šedočernou barvu. Voda je zde křišťálově čistá a má azurovou barvu. Pláž je jako jedna z mála otevřená k moři a proto se zde tvoří vlny. A vstup na ní je umožněn po příkrých schodech a tak není vhodna pro osoby s omezenou schopností pohybu. Pokud jste milovníci opalování, tak je pro Vás tato pláž jako stvořená. Před sluníčkem přitahujícím se černým pískem není kam úniku.

 

Maličká Platja Pou D´es Lleo svým tvarem připomíná srpek a je obklopená typickými venkonskými loděnicemi. Tato zátoka je v sezónně rušným rybářským přístavem ve kterém najdete plážový bar a dvě restaurace, které nabízí lokální mořské plody. Po obouch stranách zátoky jsou útesy a na jednom jsme právě spaly i my. Tato zátoka je oblíbená pro své podmořské louky tzv. Neptun Grass a také pro zajímavé skalní podmořské útvary.

 

Když už budete v tomto malém rybářském městečku, doporučujeme se zajet podívat k majáku odkud je krásný výhled na ostrov Illa Tagomago. My jsme zde posnídaly při východu slunce v jednom opuštěném domě, který je napravo od majáku a za mě se z toho stalo místo, které se mi vybaví mezi prvními když si vzpomenu na Ibizu. Dokonce jsem tento dům hledala po návratu z dovolené na internetu, za jakou cenu se prodává, ale nenašla jsem ho.

 

Aigües Blanques/Aqua Blanca byla první nudistická pláž, kterou jsme na ostrově navštívily. Pláž se nachází na severovýchodě ostrova a mimo sezonu jeskoro liduprázdná, ostatně jako mnoho dalších pláží na této straně ostrova. Což nám nevadilo a mohly jsme si nerušeně zkusit tu její nudistickou nabídku. Pláž leží pod strmými útesy a táhne se po pobřeží 300 metrů. My parkovaly nad pláží na útesech, ale podle všeho se zde platí parkovné.  V sezóně také počítejte s tím, že odpoledne na pláž již nesvítí slunce, kryjí ji totiž útesy. Pláž je vhodná k potápění a v překladu znamená Bílá voda.

 

Pokud už máte dost válení se na pláži, doporučujeme se jít projít po skalnatých útesech před městečkem Portinatx. Přesněji na první z jeho pláží Cala Portinatx, ze které je pěkný výhled na maják a okolní útesy. Dost tu sice foukalo, ale stálo to za to. Příjemná změna.

 

Playa De Portinatx, nejseverněji položená zátoka na ostrově ale pokud nemáte auto, je trochu obtížné se sem dostat. V zimních měsících do města jezdí autobus pouze dvakrát denně, v létě pak častěji. Další možností jak se k zátoce dostat je využití lodní dopravy, ale tato varianta je dost drahá. Ostatně jako celé město přes sezonu. Pláž se nachází v centru města, které je určené spíše pro rodiny s dětmi než pro párty hledající mládež. My jsme se potkaly na pláži pouze s jednou rodinkou místních a co musím podotknout, že tato pláž byla jedinou pláží, kde jsme se ve vodě vykoupaly. Voda je tu teplejší!

 

Po cestě ze severu na západ jsme míjely pláž Cala Xuclar a Cala Xarraca a další Tyto místa jsou rájem pro fotografy, bílé útesy a křišťálově čistá voda, modré nebe. Ostatně to co nás nalákalo ostrov navštívit.

 

Další místo, na kterém se doporučujeme zastavit více než na fotku je Cala Benirrás. Tato pláž je uprostřed borovičnatých lesů a je známá pro svůj skalní útvar uprostřed zátoky. Často je nazíván jako Buddha, boží prst, žena v modlitbě či boží dítě. Pláž je dlouhá 300 metrů a je směsí hrubého písku a oblázků. Toto místo je zajímavé také svým západem slunce, který sem láka spousty lidí. Západ slunce tu totiž doprovází Hippie bubnování a hra na kytaru. Na pláži se můžete občerstvit v baru Chiringuito, který se nám zdál snad nejpěknější na celém ostrově a to díky veliké terase a veselé atmosféře, která zde panovala.

 

Jsme stále na západním pobřeží a pláží je tu tolika, že ne všechny Vám tu budu popisovat. Jelikož jsme si pláže vyhledávala jak v Googlu mapách tak v offline navigaci tak v papírově mapě, můžeme porovnat jak nás tyto tři věci navigovaly. A je to dost rozdílné, jak v tom jakými cestami nás vedly tak v tom, jaké pláže nám mapy ukazovaly. Ony vlastně ty cesty na Ibize nejsou opravdu pokaždé pro malé auto – i když půjčené a nestalo se nám jednou, že jsme to musely otočit. Takže doporučuju víc navigátorů.

 

Cala Salada i Cala Saladeta jsou větší pláže na západě ostrova. Na tomto místě nenajdete hotelovou zástavbu, ale dvě pláže oddělené od sebe jen útesem z čehož jedna pláž měří 80 metrů a druhá 40 metrů. Tato pláž je oblíbená u místních a tak není divu, že si zde můžete zajít do restaurace na výborný maltský pokrm a poté se jen přesunout na pozorování západu slunce, který je zde jedinečným zážitkem. My jsme měly při návštěvě těchto pláží zataženo ale i tak byla voda průzračně čistá. 

 

Es Vedrà a jeho malý brácha Es Vedranell, to jsou dva ostrůvky na jihozápadním pobřeží ostrova, které jsme chtěly navštívit i jsme měly naplánováno, že zde přespíme. A proč? Protože je toto místo plné tajemství a vypráví o něm nejedny legendy. Dokonce tu byl názor, že je pod vodami v okolí ostrůvků založená UFO základna. V okolí tohoto místa přestávají fungovat navigační přístroje a kompasy dokonce i holuby se zde ztrácejí! Prý jde o zvláštní magnetické místo. Zkoumáním se potvrdilo, že je ostrov sice složen pouze z vápence a skoro žádné kovy neobsahuje, ale přístoje na ostrově nefungují, tak jak mají.  Hodně lidí se přiklání k názoru, že je zde určitá forma, zdroj energie, kterou nikdo neumí vysvětlit.

Tento ostrov je neobydlený a žijí zde jen ještěrky a pár divokých koz. V minulosti na ostrov prý chodil meditovat poustevník z nedaleké vesnice, který během pobytu zde zažil různá setkání s mystickými bytostmi a také zde slyšíval zvláštní hlasy. Také několik okolních rybářů popsalo, že zahlédly v blízkosti ostrova záhadné světelné kruhy.

+ od místních jsme se dozvěděly, že pod vyhlídkou na ostrovy je malá jestkyně. Dříve v ní byly dárky a fungovala jako geocaching. Bohužel dnes už jsou dárečky rozkradené, zbyla zde jen pomalovaná zeď a pokud se nebojíte výšek a netrpíte klaustrofobií, jde v jeskyni i přespat. Sranda byla, že o tomto místě nikdo jiný z turistů nevěděl.

No a jsme na jihu ostrova, už máme poměrně dost velkou část za sebou a máme „naplážováno“. Tak je čas právě na to, jít se podívat na nejvyšší horu ostrova. Jelikož je Ibiza z Baleárských ostrovů nejvíce zalesněná, čekáme krásný výhled z hory Sa Talaia, která měří 475 m.n.m.. Na horu můžeme dojít pěšky po několika stezkách, někomu může vyhovovat ranní běh, my jsme ale zvolily výjezd autem. Prý by to mělo jít. Seat Ibiza, jedna dvojka a dosti členitý terén. Je až neuvěřitelné, co vše jsme s tímto autem vyjely. Být to naše auto, chodíme pěšky. I přesto, že jsme měly podmrakem a poprchávalo, naskytl se nám krásný výhled, takže pokud budete mít slunečno je vaší povinností se sem dopravit. Na vrcholu můžete v podstatě nechat auto na kterémkoliv odpočívadle a jít se projít, jak daleko to bude, to je už je na Vás.

Posledním místem, které jsme se rozhodly navštívit byla kilometr a půl dlouhá pláž Ses Salines, která se nachází na nejjižnějším výběžku ostrova a své jméno dostala podle nedalekých solních plání, které jsou dnes považovány za přírodní rezervaci. Tato pláž je v sezóně nejvíce navštěvovaná a je dostupná i autobusovou dopravou. Písečná pláž lemovaná dunami a borovicovým porostem je místo, kde když máte potkat celebrity, bude to zde.

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to Top