Dingli Cliffs, Malta

MALTA

Doprava

Letenky se dají najít levné na Maltu a to jak v zimě tak v létě. No ale my se tam rozhodly strávit Vánoce a silvestr a za to se pěkně připlácí. Letenky z ČR cca 6 000 Kč a podobné to bylo i z Norska odkud jsme letěly já a přítel. Asi by cena byla nižší, pokud bychom bookovaly letenky dopředu, jenže nám plánování moc nejde.

 

První týden jsme se rozhodly cestovat po Maltě autobusem. Tato možnost je docela vychvalovaná na internetu a můžu jen potvrdit, že autobusová síť je dostatečná, ani se nám nestalo, že by autobus nepřijel. Co nepřijel? Ani se neopozdil, ale to bude tím, že jsme jely v prosinci, kdy je počet lidí na Maltě poloviční oproti sezóně. (musím to napsat: na Maltě žije 500 000 lidí a v sezoně sem najede dalších půl milionu turistů! No já se ani nedivím, že to pak nejezdí načas :)). Za nepřestupní lístek zaplatíte 1.5 Euro. Chvíli jsme uvažovaly o tom, že si pořídíme týdenní lítačku, která vycházela na 21 Euro, ale nakonec jsem se rozhodly, že bude lepší jí nemít a tím pádem upřednostňovat nohy. I přesto, že jsem se každé dva dny stěhovaly na jiné místo, jsme neprojezdily víc než za lítačku.  

Ješte k chůzi: Moc asi procházkování na Maltě nefrčí. Takže kdo se necítí dobře při chození po krajnici mezi městy, kde auta nejezdí podle předpisů, možná by měl přemýšlet o té lítačce. Navíc po páté hodině v prosinci je už i po západu slunce, chce to myslet na světlo nebo mít aspoň nabitý mobil a svítit si (na sebe). 

Na další týden jsme plánovaly pronájem auta. Dopředu jsem si ho tentokrát nebookovaly. Důvody byly dva. První na straně prodejců. Nikdy se nám totiž nestalo, že by byly tak hrozné recenze na půjčovny a na jejich praktiky jako na Maltě. Takže pokud jsme nechtěly zaplatit dvojnásobek co např. na Mallorce nebo Ibize nebylo moc z čeho vybírat. 

Další věcí bylo, že jsme neměly zařízenou kreditní kartu. Jely jsme tentokrát pouze s debetkou. I přesto, že jsme tak dva týdny před odjezdem obepisovaly půjčovny a dotazovaly se na jejich nabídky, žádná pro nás nebyla ta pravá : D (dostaly jsem se k číslům 25 euro za auto + 15 euro za den za pojištění). A tak jsem si řekly, že to pořešíme až na místě. Přece jenom psí oči umíme lépe na živo.

V půjčovně aut UNICAR, která měla jako jedna z mála dobré recenze, nám nabídli hyundai pro 5 lidí i s pojištěním i s tím, že ho vrátíme na letišti (ne na pobočce) za 211  euro na 7 dní a dvě hodiny 🙂 Dokonce nechtěli ani full to full (naplnění nádrže do plna při vrácení), ale prý tam máme jen docmrdnout tak cca aby to bylo stejně, jako když jsem si auto vyzedávaly. Žádný deposit, žádné strhávání peněz za nádrž, prostě nic navíc jako znám z dřívějška. Jediná nevýhoda je, že tato půjčovna nemá pobočku na letišti, takže se tam potenciální zájemci musí po příletu dopravit. 

Poslední dopravní prostředek, který jsme zde využily byl trajekt. Potřebovaly jsme přejet z ostrova Malta na ostrov Gozo. Gozo je druhý největší ostrov z Maltézských ostrovů. Trajekt jezdí ze severu ostrova u města Ic-cirkewwa a jezdí každých 20 min. Vjezd na trajekt není nijak složitý, prostě následujte šipky na silnici a platí se až při cestě zpět. Před opuštěním ostrova zaplatíte personálu po cestě na trajekt (přímo z auta): za řidiče + auto cca 20 Euro a za každého dalšího cestujícího cca 5 Euro. 

 

Ubytování

Článek o ubytování rozdělím do dvou skupin. Jak už jsem napsala předtím, první týden jsem spaly po hotelech a druhý týden jsem již měly půjčené auto a tak jsem spaly venku.

Hotely jsem bookovaly přes booking.com. Protože být na jednom místě týden, to je něco do čeho bych už nešla, tak jsem si to rozdělily vždy po dvou dnech. Tedy až na první noc. To byla taková perlička s překvapením. Jelikož jsem přistály před půlnocí, je jasný že jsem se u nikam nehnaly a chtěly přespat v hale. Našly jsme si zákoutí v části s restauracemi a fast foody, kde už se někdo povaloval. Tak jsem si lehly vedle : ) když zajdu do detailu tak v půl 1. Počítaly jsme s tím, že nás probudí před otvíračkou, ale obelstily nás. Uklízeči začali šoupat a skřípat židlemi po podlaze něco málo po půl 3. Takže po dvou hodinách spánku a v našem případě + 4 hodin v letadle + 9 hodin ve vlaku. A tak jsem se jen odevzdaně zvedly a šli to dospat na parkoviště před letiště ať nás vidí, kdo nás vidí : ) A že koukali ráno 😀 

Každopádně, první ubytování WHITESTAR se nacházelo 20 km od hlavního města u zátoky St. Pauls Bay, u města Bugibba v části Salina. Ubytko vyšlo na 36 Euro se snídaní pro dva. Pokoj jen pro nás, venku bazén a terasa a pejsek. Bohužel toto ubytování je uprstřed ničeho, takže když jsem šli do města, čekala nás hodinová cesta okolo silnice, abychom se dostaly např na pláž nebo do obchodu. Jinak ale toto ubytování bylo super, čisté a majitelka moc příjemná. Toto ubytování hodnotíme jako nejlepší poměr kvalita/cena.

 
 

Další dvě noci jsme strávily na hostelu MALTA LD v části Sliema s výhledem na hlavní město Valleta, které se nacházelo přes vodu. Ubytování mělo větší balkón, kde snídaně chutnala lépe, ale velkým mínusem bylo, že hostel byl předělaný z klasického bytu, takže bylo nedostatek koupelen s wc na počet lidí co v něm žilo. Ano píšu žilo, protože zde byly ubytovaní i pracující lidé a i studenti. Na pokoji jsme byly 4. ubytování zde vyšlo na 30 Euro pro dva, bez snídaně. Byla zde dostupná kuchyňská linka. 

Poté jsme se přestěhovaly do hostelu v části Paceville. Hotel Paceville, jak originální. Ale trochu nepřesné, kdyby se hotel prezentoval jako ubytovna, možná by to bylo méně šokující. Sice jsem byly v pokoji sami a měli jsme vlastní koupelnu, ale hotel by tedy zasloužil zrekonstruovat. Za toto ubytování jsme zaplatily 48 Euro za dva lidi na dvě noci se snídaní. Bohužel toto ubytování nedoporučuji. Napadá mně že jsem možná trochu ovlivněna tím, že jsme zde byly na Vánoce, ale nejspíš ne, bylo by to smutné i kdyby Vánoce nebyly. 

Za čas naší dovolené jsem se nechaly ubytovat ještě v jednom hostelu a to přesněji v NSTS Campus Residence and Hostel. Tento hotel pro 3 lidi na dvě noci se snídaní (byla nejbohatší) nás vyšel na 78 Euro a nachází se ve měste Msida, kousek od hlavního města Valleta. Tento hostel byl nejdražší, ale důvod proč jsem se pro něj rozhodly byly informace na webu, že mají k dispozici venkovní bazén, šipky, kulečník a stolní hockey (šmrdlus). Bohužel jsme se již nikde nedočetly, že bazén není vyhřívaný, šipky někdo ukradl, na stolní hockey chyběli hokejky a kulečník je za peníze. Na recepci po nás ještě chtěly zaplatit něco jako rekreační poplatek, který vychází na 50 centů za hosta. 

Další část se bude týkat spaní pod širákem. Sice jsme s sebou měli i stan, ale ten jsme nepoužily ani jednou. Zaprvé proto, že když to není nutné, tak raději spíme pod hvězdami a zadruhé Malta je dost kamenitá, takže by to bylo na úkor zničených kolíčků. Na internetu jsme se dočetly spíše informace jak campovat na Maltě nelze. Že není kde (málo volného prostoru), není na čem (již zmiňované podloží) a že když už, tak Vás vyženou komáři. Pravdou je, že okolí hlavního města je část ostrova, kterou rovnou na mapce škrtněte. Hlavní město se za poslední dobu spojilo s okolními čtyřmi městy v okolí, takže když projíždíte ani si nevšimnete, že jste nejste ve Vallettě. Nicméně na jihu, západu i severu se místa na přespání najdou a dokonce moc pěkná.

První noc jsem se rozhodly přespat u Blue Grotto. Jihozápadní část ostrova s krásnou jeskyní a majákem. Spaly jsme na skalnatém pobřeží, kde jsem si našly rovný plácek. I když jsme se každý v noci kvůli komárům probudily, nebylo to nijak horší než na jiných ostrovech, které jsme navštívily. Pro jistotu jsme si další den koupily repelent za 6 Euro v supermarketu, ale ten jsem už žádný jiný den nepoužily.  

Druhého dne jsem zamířily po západním pobřeží směr sever k Ferry. Přespat jsme chtěly poblíž Golden Bay. Jelikož u této pláže stojí dva velikánské hotely, přesunuly jsme se trochu více na jih k majáku, kde jsme si našly místo na spaní na střeše vedlejší budovy. Noc krásná ale dosti větrná. Ale zase skoro bez komárů. Ráno během snídaně jsem se zdravily s kolemjdoucími, kteří venčily psi.

Třetí noc jsem již strávily na ostrově Gozo. A to přesněji na pláži L-Imgarr. Našly jsem si zde místo u silnice s malou terasou. Vybíraly jsme si záměrně místo s přístřeškem, protože předpověď hlásila déšť. Během rozbalování karimatek, za námi ale přijel pan majitel, že mu došla SMS s tím, že je na jeho pozemku nějaký pohyb. No, popravdě jsme se dost vylekaly, načež jsme ho ihned pozdravily a vysvětlovaly mu, že se nemusí bát o terásku, že tam na noc jen přespíme, ani jsme to nedořekly a pán nám sám navrhul, že u něj můžeme přespat klidně i více nocí a dokonce nám otevřel svojí chatku s tím, že tam má kávu s vařičem na ráno, to jsme nečekaly. Tak jsem pánovi nechali alespoň víno s děkovným dopisem na stole. A odcházely jsme s krásným pocitem jak jsou lidé na Gozu pohostinní. 

Čtvrtou noc  dost foukalo (nárazy až 100km/h) a opět hlásili déšť. Jelikož jsme ztratily trocha času návštěvou v nemocnici (měla jsem vodu v koleni), neměly jsme tolika času na shánění vhodného místa k přespání. Proto jsme se nakonec rohodly přespat v přístřeško-garáži, který jsme potkaly po cestě na pláž Mgarr ix-Xini. Byla to ta noc, na kterouse zpětně krásně vzpomíná. Ale není to nic, co bych Vám mohla doporučit .) Také proběhlo vylepšování příbytku ve formě stavění závětří z okolních kamenů, desek  a kartonových krabic.

Poslední noc na ostrově Gozo jsme byly rozhodnutí přečkat v jeskyni nad písečnou pláží Ramla. Vstup do této jeskyně je jednoduchý a od parkoviště to nebylo delší než 200 m. Z jeskyně je krásný výhled na celé pobřeží a uvnitř je připravené i ohniště. Nikdo jiný ten den neměl stejný plán a tak jsme zde na noc zůstaly sami. Jen místní si do jeskyně přišli večer rozdělat oheň a zagrilovat (a ano, donesli nám i ochutnat).

Co vidět Malta

Blue Grotto maltsky též That il-Hnejja najdeme na jihozápadním pobřeží ostrova Malta poblíž městečka Żurrieq (7 km od letiště) a je to obří jeskynní systém. Pokud pojedete autem, zastavte na parkovišti ještě před sjezdem k moři. Na tomto parkovisti je i zastávka pro autobusy. Cca po 200 metrech dojdete na vyhlídku, odkud je krásný výhled oblouk il-Hnejja nad Blue Grotto – Modrou jeskyni. Ta je jako jediná dostupná i pro lodě. Přístav najdete ve vesnici Wied Iz-Zurrieq, odkud loďky vyplouvají v sezóně každých 30 min. Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, nezapomeňte si s sebou vzít šnorchl a brýle, tato oblast je totiž vyhledávánou potápěčskou lokalitou. Jak jsem již napsala ve článku o ubytování, na tomto místě jsme přespaly nedaleko majáku, který se nachází západně od jeskyně. Nedaleko od pobřeží leží malý ostrov se jménem Filfa. My jsme nevěděly jak se ostrov nazývá a tak jsme mu říkaly Fufí. Myslím, že jsem se docela strefily. Ostrov je neoybdlený, žije na něm jen pár vzácných druhů ještěrek.

 

Dingli Cliffs jsou útesy táhnoucí se až 2 kilometry po západním pobřeží Malty. Autem jsme sem dojely z Blue Grotto do 30 minut. Na těchto útesech se také nachází nejvyšší bod Malty. Ta Dmejrek měří cca 253 m.n.m. a je vyznačený kapličkou sv. Marie Magdaleny. Pokud by nebyl takto označený, nikdo by nebyl schopný ho rozeznat, splývá totiž s okolními útesy. Sama za sebe musím říci, že na tomto místě jsme vyfotila nejpěknější fotku z celé dovolené. Je zde krásný kontrast tyrkysového moře, bílých obláčků a zelení pokrytými útesy. Krása pohledět. Pokud budete mít na výběr, vyhrad´te si pro tento výlet den, kdy tolik nefouká. Bude se Vám zajisté lépe vychutnávat maltézská káva a něco dobrého na zub z místního track foodu, který parkuje hned na parkovišti u kapličky.

 

Odpoledne jsem se rozhodly pokračovat dál na sever. Zastavily jsem se v oblasti Għajn Tuffieħa, kde se nacházejí zlatavé písečné pláže. I pro ty, kteří cestují autobusem, je snadné toto místo navštívit, zastávka se nachází jen pár metrů od pláže Golden Bay. Bohužel jak to tak už bývá, na krásných místech je nutno postavit hotel. Tu dokonce tři veliké hotely stojící vedle sebe n Golden Bay. V létě to tu musí být pekelné, i v prosinci jsme zde potkaly nejvíce lidí na pláži pospolu. Proto jsme se rozhodly projít se k majáku Għajn Tuffieħa Tower. Procházka na cca 15 minut. Po cestě jsme míjely olivový park a za útesem se nám naskytl krásný výhled na menší pláž Għajn Tuffieħa bay, která nám připomínala pláže na Abel Tasman na Novém Zélandu. Bylo to tu tak pěkné, že jsem se rozhodly na tomto místě povečeřet i přespat vedle majáku. Krásný západ byl jen třešnička na dortu.

 

Po ranní procházce jsem se posunuly opět víc na sever a to přesněji k Anchor Bay. I zde je možnost krásné procházky s výhledy na útesy. Nám bohužel dost foukalo (60 km/h) a tak jsem rozhodly pro plán, který se nakonec ukázal o dost lepší. A byla jím návštěva místního útulku. Dohledaly jsme, že na Maltě jsou útulky pro zvířata tři. Když dorazíte před obědem, máte možnost pejsky i vyvenčit, bohužel to nebyl náš případ. Když jsem dorazily byly už všichni po procházce a tak jsme byly jen drbací návštěva a ti co jim donesly něco k snědku. V tomto útulku bylo na 30 pejsků plus dvě mini prasátka. Na boudičce měly napsáno Kevin Bacon. Jak roztomilé, ostatně to oni byly.

 

Poslední zajímavostí na severu ostrova Malta kam jsme jely podívat byla Coral lagoon. Lagunu najdete na konci kamenitého výběžku a z dálky není vůbec poznat. V létě jde asi poměrně o dost zajímavé místo, ale v prosinci to je prostě jen díra ve skále na jejímž dně je moře. Bohužel mám srovnání s lagunou To Sua na Samoe a ta jednoznačně vyhrává. Když se pojedete v létě vykoupat do Coral lagoon, nezapomentě si boty do vody a ručník. Skála je pokrytá výběžky takže ručník nebo podložku určitě oceníte.

 

Město Buggiba se nachází na východním pobřeží ostrova a my ho navštívily, když jsem se vracely z ostrova Gozo. Toto město bylo dříve jako většina ostatních městeček rybářskou vesnicí, kterou si postupně oblíbily jak místní rodiny tak zámožní evropané a město se tak začalo rozrůstat o nové domovy, o hotely, obchody a restaurace. Tato oblast je velice oblíbená přes letní měsíce, kdy ožívá nočním jižanským životem. Pláže na Maltě jsou většinou skalnaté, ale u totoho města se nachází prej jedna z nejhezčích písčitých pláží a to Zlatý záliv. No, tak ten jsme my bohužel nenašly, ale zato jsem prozkoumaly břehy zálivu Salina Bay, kde se v solných pánvích získává sůl z mořské vody a je zde také možnost pozorovat divoké ptactvo z volně dostupných dřevěných chatek.

 

Cesta směrem na jih k hlavnímu městu Vallettě je podél pobřeží. Je zde pár možností, kde zaparkovat a jít se vykoupat. Pláže jsou sice kamenné ale do vody se dostanete bez problémů, stejné je to i s rybařením pro které jsou místní břehy jako dělané. Na některých parkotištích postávaly i zaparkované karavany. Kempování na Maltě je totiž povolené. 

Valletta je hlavní město Malty a byla postavena jako pevnost. Rozkládá se na celém poloostrově Sceberras, vybíhajícím do Středozemního moře a na internetu si můžete dohledat, že v hlavním městě žije cca 6 000 obyvatel. No to je sice pravda, jenže v dnešní době se okolní města, díky obrovskému přílivu nových obyvatel, spojila v jednu velkou aglomeraci a tak se dopočítáme k číslu přes 250 000. Díky tomu nám bylo hned jasný, že na této straně ostrova nebudeme přespávat, protože není kde. Každé volné místečko bylo zastaveno a i samotné projížďky autem byly docela nepříjemné – půjčeným autem. Malťané jezdí poměrně rychle a mají cvik v kličkování. Bohužel jsme potkaly při průjezdu městem nehodu, kdy se auto srazilo s koněm, který táhl kočár s lidmi a to nás odradilo úplně objevovat hlavní město autem. Do hlavního města jsme se dostaly námořní dopravou z části Sleima, odkud jezdí každých 30 min ferry. Lístek stál stejně jako autobus – 1.5 euro a když si vemete zpáteční vyjde vás na 2.8 euro. Více o Valettě psát nebudu, jde toho hodne najít na internetu a jen bych se opakovala. Shrnu to tak, že město je pěkné a když už jste na Maltě asi by byla škoda ho neprojít, nepokochat se barevnými balkony a nedat si kávičku v uzoučké ulici a nebo se nejít podívat na Tritonovu fontánu, která se každý večer v osm hodin rozezní vážnou hudbou a nabídne vám krásnou světelnou show. Naopak co mne negativně překvapilo byly zahrady reps. Upper a Lower Barracca Gardens. Bohužel jsem si udělala představu podle fotek co jsem našla na internetu a určitě jsme byla ovlivněna našemi zámeckými zahradami v ČR. Horní zahrada je plácek okolo fontány a k tomu navíc úplně zbytečně značnou část zabírá kavárna. Spodní zahrada kam můžete zadarmo sjet výtahem je plácek okolo hradeb.

 

St Peters Pool je zátoka nacházející se na západním pobřeží ostrova. Dojít k němu můžete z nedalekého přístavu a nebo si sem zajet autem. Cesta je dost úzká, dvě auta se sem nevejdou, počítejte s možnýn couváním a pokud nemáte full insurance k autu držím vám palce. V létě tento bazén vybízí ke koupání, ale v prosinci a za větrného počasí se proměnil v divoký záliv kdy se každá 5. vlna změnila na gejzír třeba i 7 metrů vysoký. Úplná slast pro oči a ztišení mysli.

Co vidět Gozo

Trajekt nás dovezl do městečka jménem L-Imgarr, kde jsme s davem vyjely z lodi a s kolonou jsme pokračovaly až za město. Jelikož jsem si nestačila ani dojít na toaletu, následovala proto zastávka v Lidl, ano i Lidl je na Gozu a maj tu toaletu tak velkou, že jsem se rozhodla, že si tu umyji i vlasy. Není to pohodička?

No každopádně bylo už odpoledne a jelikož v pět začínal západ, rozhodly jsme se vrátit směrem k místu, kam jsme přijely jen o kousek víc napravo na pláž Hondoq Ir-Rummien. Maličká zátočka s pěknou procházku okolo pobřeží až k vyhlídce od kud je krásně vydět přístav a po celou dobu máte výhled na protější ostrov Comino. Povečeřeli jsem na kamenité pláži a čekaly až se místo vylidní. Jelikož jsem si našly přístřešek u malé chatky, nechtěly jsme být nápadní. Přístřešek kvůli tomu, že hlásily přes noc déšť. Jenže, jakmile jsme začaly vyndavat karimatky, přijelo auto, vystoupil majitel a hnal se k nám. Tato chvilka trvala věčnost, jak by se dalo očekávat, jenže měla nečekané zakončení. Když jsme majitelovi vysvětlily, proč tam jsme, sám nám navrhl ať zde přespíme, prý klidně i dvě noci a také nám otevřel malou chatičku, aby jsem si mohly ráno udělat kávu na plynovém vařiči. Teď můžeme jen doufat, že pokud se rozhodne pán jet na dovolenou do Čech, krajané by mu také pomohly.

Po výborné snídani jsem se přesunuly více na sever podél východního pobřeží na pláž Dahlet Qorrot Bay. Jelikož cesty na Gozu vedou vždy přes střed ostrova, je trochu zavádějící psát že jsme ostrov projely kolem dokola, to jen pro upřesnění. Tato malá pláž je kamenitá a spíš je to přístaviště a doky pro lodě, ale i tak je to určitě místo hodné návštěvy. I zde se můžete jít projít po pobřeží nebo si s místními piráty zachytat ryby (námi potkaný rybář měl i toho papouška na rameni). Jelikož nám foukal severovýchodní vítr a slunce bylo za kopci, byly jsme nucení to vzít na druhý konec ostrova. A k našemu štěstí přesouvat se na Gozu, je kamkoliv ,co by šípem dohodil.

Xlendy Bay, je to menší a tak trochu zapadlá zátoka, kde se nachází maják, v jeho okolí krásné pískovcovité převysy, vytvořené vlivem slané vody tak i do útesů vytesané pánve na odpařování mořské vody. Jedna tato pánev je dost velká a byly jsem svědky, jak se v ní jedna paní ráchala. Procházka z města k majáku zabere něco okolo dvaceti minut a pod majákem doporučujeme si na chvíli spočnout, odpočinout, rybařit, opalovat se a nebo si otevřít láhev vína, tak jak jsme to udělaly i my.

Fungus rock, Azure window, Inland sea. To byla naše další zastávka přesněji jsme jely na západní pobřeží ostrova Gozo. Toto místo je nejvíce známé pro Azurové okno, které se ale v roce 2017 během bouře zbortilo do moře. I přesto, že tu již okno nenajdete, je toto místo pěkné a my jsme se rozhodly jít projít po pobřeží s výhledem na skalní útvar, který byl pojmenovaný Fungus rock. Na této skále roste houba, která je známa pro své léčivé účinky. Bohužel je tato skála hladká a rovná, a tudíž není možné se na ní dostat bez horolezeckého vybavení. To jsme s sebou neměly a tak jsem utřely nos a otočily to k Inland sea. Je to takové malé slané jezírko, 10 min chůze od pobřeží, které je oddělené skálou od moře. Skrz tuto skálu vede pouze úzký tunel. Toto místo je ideální pro potápění, ale také i pro koupání. Okolo tunelu sahá hloubka až k 55 metrů a pod hladinou je možné vidět korály, krásné útesy, ryby a korýše.
Sever ostrova. Weid il-Ghasri, taková úzká mořská zátoka, ke které vede dosti úzká kamenitá cesta, ale na konci najdete parkoviště tak pro 6 aut (tím myslím 6 malých aut z půjčoven). Po cestě je dost odpočívadel, tak možná lepší nechat auto tam a jít se k zátoce projít po svých. Tam kde ústí zátoka, je mořská jeskyně, která se jmenuje stejně jako zátoka. Bohužel musím říct, že v prosince do zátoky sluníčko nezasvítí. Při našich 12 stupních to byl výlet jen na chviličku a my jen doufáme, že před sezónou se malá pláž dole uklidí od odpadků. Nojo, v zimě klidně toto místo vynechat.
Zato kousek opodál se nachází Xweini Bay. Jde o velký kus pobřeží, který se dá projet jak autem tak projít pěšky s tím, že po cestě minete pánve, které slouží tradičnímu získávání soli z mořské vody, maják a také je zde hodně míst vhodných ke koupání či k potápění. My jsme došly až k městu na Marsalfon, kde jsme si daly v restauraci naproti pláži pizzu za 6 euro. Na této pláži jsme viděly zatím největší vlny z celého ostrova. Vlastně dvou. Naproti těmto útesům je již Itálie, vzdálená 90 km.

 

San Blas Bay. Ta pláž, ke které se jde strmě dolů, je to takový kopec, že jsme se bály to sjet i autem. A dobře jsme udělaly. Moc místa tam dole na otočení není. Zaparkovaly jsme tedy na maličkém rozcestí, kde se vejdou max dvě auta. Popravdě v létě, kde se parkuje, to netuším, ale je to opět jedno z míst, kde se budete cítit dobře. Pláž je kamenitá, ale najdete tam i travnatý úsek. Vše na této pláži je tak malé, ale o to víc roztomilé. Kdybych to věděla, určitě si tam vemu věci na picknick. Jenže zpět do auta se mi pro jídlo nechtělo.
A konečně Ramla Beach. Byla to naše poslední zastávka a to asi proto, že jsem si dopředu moc informací nenastudovaly, jen jsme měly papírovou mapku z letiště, co jsme dostaly zadarmo a tak jsme si jezdily podle směru větru sem a tam. Kazdopádně, už jen když jsem se blížily k pláži, naskytl se nám krásný pohled do údolí, krásně zelené a opět ten kontrast s tyrkysovou vodou a bílými obláčky. Jó, to byla krása a my jsme hned věděly, že tu budeme dnes i spát. Pláž je to největší, co jsme na ostrově viděly a na Gozu je to jediná písečná pláž. Dokonce se zlatým pískem. Uprostřed se tyčí socha, ale zpětně dohledat, kdo to tam tu pláž hlídá se mi nechce. Pořád je prosinec a nás je na pláží tak 8. Parkoviště tak pro 30 aut, veřejné wc (zavřené mimo sezonu) a restaurace (taky zavřená). Co nám ale dělalo větší hlavu byla spousta vyplavených mrtvých malých skoroprůhledných medůz. Jako jasně, že je tam vyplavily vlny, ale tolika? A to jako každý den tolika kusů? Zajímavé. Každopádně krásný západ slunce a nohy zabořené v písku, je to, co chceš.
Jeskyni Calipso, jsem už zmiňovala kratce v sekci o spaní. Jeskyně se nachází na pravo od pláže Ramla ve skále a dojít k ní můžete buď z vrchu, tak jak jsem to udělaly i my (je tam parkoviště pro auta) a nebo si tam můžete dojít z pláže. Výhledy jsou krásný a je tu super i pozorovat západ slunce. Na protější straně nad pláží uvidíte, že okolo útesů vede stezka a tak Vám prozradíme, že z jeskyně začíná trip podél pobřeží. Místní, které jsem zde potkaly říkaly, že trvá cca 2 hodiny. Náročnost střední. My v této jeskyni přespaly a je zde i ohniště. Za mně nejlepší spaní.

 

A co ještě říct o ostrovech? Určitě ochutnejte jejich pastizzi, což je vlastně takový šáteček z těsta něco jako listové těsto plněný sýrem ricottou v základu. Nám nejvíce chutnal tento šáteček s ricottou a špenátem, který jsme si dávaly na ostrově Malta v části Sliema. Za pastizzi dáte od 30 – 50 centů za kus ve stáncích či malých kamenných pekárnách, které jsou snad na každém rohu.

Dále doporučujeme místní pivo CISK. My ochutnaly dva druhy, klasické žluté a poté modré, které je za mně jednička. Chuťově stejné dá se říct a rozdíl je ten, že modré je lowcarb. Takže bomba.

Místní limonáda Kinnie. Něco jako naše Kofola. Bohužel u nás moc nebodovala. Je dost hořká. Vyrábí se z pomerančů, ale tak proč jí neochutnat.

 

2 Comments

  • Hello there! This post couldn’t be written any better!
    Reading through this post reminds me of my good old room mate!
    He always kept talking about this. I will forward this write-up to him.
    Pretty sure he will have a good read. Thanks for sharing!

    Reply

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to Top